OPEN ACCESS
OPEN ACCESS
Cesta k nezávislosti?
Britsko-kanadské vztahy a důsledky uzavření americko-kanadské Platjzové smlouvy z roku 19251
▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇
Kanadští představitelé a zejména liberální ministerský předseda ▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ ▇▇- ckenzie King vnímali britsko-kanadské názorové neshody, které doprovázely Cha- nackou krizi z roku 1922 a následný podpis smluv z Lausanne v roce 1923, jako potvr- zení toho, že jejich dosavadní kurz, vymezující se vůči „automatickému přijímání“ závazků, jež „za ně“ dojednala mateřská země, je správný. Dospěli proto k závěru, že je nadále nezbytné usilovat o to, aby alespoň zčásti mohli samostatně rozhodovat o některých zahraničněpolitických záležitostech, jež považovali za výsostné kanad- ské zájmy.2 Z tohoto důvodu využil kanadský premiér v roce 1923 dokončených jed- nání o tzv. Platýzové smlouvě (the Halibut Treaty; též někdy Northern Pacific Halibut Fishery Convention), aby ukázal Britům a třetím zemím navenek diplomatickou nezá- vislost Kanady,3 jež se snažila prosadit nezávislou či minimálně autonomní podobu své zahraniční politiky.4
Počátky ekonomických vztahů samosprávných kolonií, respektive dominií se ze- měmi mimo britské impérium spadají do 19. století, kdy jejich dlouhodobé zájmy v ně- kterých případech přesáhly úroveň zainteresovanosti mateřské země. Často se stá- valo, že britské ministerstvo zahraničí v určitých oblastech provádělo zahraniční politiku buá v rozporu s přáními či ekonomickými a politickými cíli samosprávných kolonií, respektive dominií,5 anebo jim neumožnilo, alespoň částečně, účastnit se jed-
1 Tato studie vznikla v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově i. 12
„Historie v interdisciplinární perspektivě“, podprogram “Evropa a (versus) svět: Interkon- tinentální a vnitrokontinentální politické, ekonomické, sociální, kulturní a intelektuální transfery a jejich důsledky“.
2 ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., Canada and ▇▇▇▇▇▇▇ Street, in: Foreign Affairs: An American Quarter- ly Review, Vol. 3, No. 1/4, 1924–1925, s. 142.
3 ▇▇▇▇▇▇, ▇., Canada and the Transition to Commonwealth: British-Canadian Relations, 1917–1926, Cambridge 1977, s. 173.
4 ▇▇▇▇, ▇. ▇., Commonwealth: A History of the British Commonwealth of Nations, London 1971, s. 500.
5 ▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. (ed.), he Colonial and Imperial Conferences from 1887 to 1937, Vol. 1, Ottawa 1954, s. 187.
nání.6 Tyto přehmaty byly nepříjemné, a proto se již od osmdesátých let 19. století ob- jevovaly názory, požadující odpovídající začlenění zájmů zámořských autonomních celků do imperiální zahraniční politiky a intenzivnější spolupráci britského minis- terstva pro kolonie s Foreign O ce.
Nejvýrazněji se tyto tendence projevily v případě nejstaršího dominia — Kanady. Na základě Zákona o Britské Severní Americe (British North America Act) z roku 1867 nemohli Kanaáané uzavírat mezinárodní smlouvy samostatně, protože se jednalo o prerogativu mateřské země. Od roku 1870 usilovali oGawští politikové o možnost ko- munikovat v komerčních záležitostech nejen přímo s britskými državami, ale i s cizími zeměmi. V roce 1874 sice již mohli jmenovat zástupce ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇ ▇. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, účast- nícího se jednání o obchodní smlouvě s Američany, ale nikoli rozhodovat o výsledném dokumentu.8 Přesto současníci zastávali názor, že se jednalo „o nejúžasnější kapitolu v dějinách kanadské diplomacie“.9 V následující dekádě byl tento princip opuštěn, a proto již obchodní smlouvu se Španělskem v roce 1884 podepsal v Madridu se zástupci Jejího Veličenstva kanadský vysoký komisař ▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇.10 Obdobně se postu- povalo i u komerční dohody s Francií v roce 1893.11 Britský ministr pro kolonie ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, první markýz Ripon, v roce 1895 později oficiálně upřesnil zaběhlou praxi, že se na vyjednávání smluv, týkajících se dominiálních zájmů, mohou podílet i tamní představitelé. Pokud však měly být konvence považovány za mezinárodní dokument, musela je s cizím suverénním státem uzavřít výhradně vláda Jejího Veličenstva.12
Hraniční spor mezi Spojenými státy americkými a Kanadou na přelomu 19. a 20. století potvrdil, že OGawa prozatím nedisponuje prostředky k provádění ak- tivní samostatné politiky vůči silnějšímu sousedovi a že se stále musela „spoléhat“ na záštitu mateřské země.13 Ačkoli se na koloniální konferenci v roce 1902 diskuto-
OPEN ACCESS
6 Kupříkladu kanadští představitelé se nemohli podílet na jednání o prodloužení Elgin-Mar- cyho reciproiní smlouvy v roce 1864. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., Canada’s Halibut Treaty, in: New Statesman, Vol. 21, No. 524, 28th April, 1923, s. 72.
7 ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, Commerce and Empire, Leeds, 11th October, 1888, in: ▇▇▇▇▇▇, N. (ed.), ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇’▇ Speeches (1874–1896), London 1896, s. 51–52.
8 ▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., Treaty-Making Powers of the Dominions, in: Journal of the Society of Com- parative Legislation, New Series, Vol. 17, No. 1/2, 1917, s. 5–7.
9 ▇▇▇▇▇▇, ▇., Empire and Commonwealth: Studies in Governance and Self-Government in Cana- da, London 1929, s. 337–338.
10 ‡e National Archive, London-Kew (dále jen TNA), Cabinet Office (dále jen CAB) 32/8, E (“B” Series) 5, Appendix: Commercial Negotiations with Regard to the Dominions, March 1911, f. 10 [13].
11 ▇▇▇▇▇, ▇. ▇., he Governments of the British Empire, London 1935, s. 125.
12 ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇. ▇., he Treaty Making Power in Canada, in: ‡e American Journal of In- ternational Law, Vol. 19, No. 3, 1925, s. 492; ‡e Marquis of ▇▇▇▇▇ to the Governor-General of Canada, etc., ▇▇▇▇▇▇▇ Street 28th June, 1895, in: ▇▇▇▇▇▇▇, W. P. M., Statutes, Treaties and Documents of the Canadian Constitution 1713–1929, 2nd Ed., Toronto 1930, [Doc. No. 188], s. 680–693.
13 ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇. — ▇▇▇▇▇▇▇, ▇., For Better or for Worse: Canada and the United States to the 1990s, Toronto 1991, s. 43–44; WRONG, G. M., he Evolution of the Foreign Relations of Canada, in: ‡e Canadian Historical Review, Vol. 5, No. 3, 1925, s. 9–11.
OPEN ACCESS
valy záležitosti spojené se smlouvami, ovlivňujícími chod samosprávných kolonií a dominií, debata se z velké části soustředila pouze na obchodní dohody a opominula zahraničněpolitické otázky. Když v roce 1907 vláda ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ separátně vyjednala s Francií další obchodní smlouvu, stále ji musel podepsat britský velvysla- nec a následně ji musela ratifikovat vláda Jeho Veličenstva. Memorandum minister- stva pro kolonie z roku 1911 potvrdilo pravidlo, že dominia si nemohou samostatně dojednat jakoukoli konvenci s cizí zemí.14
V roce 1917 začaly diskuse mezi Spojenými státy americkými a Kanadou o smlou- ▇▇▇▇, řešících otázku rybolovu u pobřeží a ve vodách Pacifiku. Jednalo se o významné hospodářské odvětví, a proto obě země měly zájem na vyřešení sporných otázek.15 V roce 1919 se podařilo dojednat dvě oddělené dohody, regulující práva na lov lososů a platýzů (též někdy halibutů) v této oblasti.16 V praxi se však ukázalo, že smluvní podmínky se nevztahovaly na zbytek impéria, a proto se kanadský vyjednavač ▇▇▇ ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇ pokoušel o jejich dílčí modifikaci.1 Tzv. Lososová smlouva (the Salmon Treaty) sice nakonec vešla v platnost, s ohledem na rozpory mezi kompeten- cemi státních a federálních úřadů ve Spojených státech však byla obtížně vymahatel- ná.18 Z tohoto důvodu se jednání o tzv. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ smlouvě odložila.19 Teprve v březnu 1922, kdy již došlo v obou zemích ke změnám na vládních postech, rozhovory pokra- čovaly.20 Počátkem roku 1923 se podařilo dokument připravit k podpisu.
Kanadský ministerský předseda soudil, že britská kontrasignace je nadbytečná, neboť po obsahové stránce si smlouvu Kanaáané vyjednali samostatně, a proto ne- chal ve smluvním záhlaví přepsat „Velkou Británii“ na „dominium Kanada“.21 V lednu 1923 proto ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ oficiálně požádal prostřednictvím britského ministerstva pro kolonie rezort zahraničních věcí o souhlas, aby dokument mohl podepsat jménem Kanady výhradně kanadský ministr pro námořnictvo a rybolov a zkušený právník
14 Podrobněji ▇▇▇▇▇, A. B., Imperial Unity and the Dominions, Oxford 1916, s. 269–277.
15 K významu tichomořského lovu platýzů podrobněji ▇▇▇▇▇, J. Q., he Pacific Coast Halibut Fishery, in: Economic Geography, Vol. 11, No. 3, 1935, s. 247–257.
16 Drafl Treaty between the United States of America and Great Britain Concerning Port Priv- ileges of Fishing Vessels, Lobster Fishing, Halibut Fishing, and Tariff on Fresh Fish, 24th October, 1919, in: ▇▇▇▇▇, L. C. (ed.), Documents on Canadian External Relations: 1919–1925 [dále jen DCER], Vol. 3, Ottawa 1970, Encl. Doc. No. 589, s. 624–628.
17 Srov. Ambassador in United States [Grey] to Governor General [Devonshire], Washington, 2nd October, 1919, in: DCER, Doc. No. 590, s. 622; ▇▇▇▇▇▇, P., Canada …, s. 175.
18 Ambassador in United States [Grey] to Governor General [Devonshire], Washington, 30th December, 1919, in: DCER, Doc. No. 593, s. 628–629.
19 ▇▇▇▇▇▇, ▇., Canada…, s. 175.
20 ‡e British Ambassador (▇▇▇▇▇▇) to the Secretary of State [C. E. ▇▇▇▇▇▇], Washington, 16th March, 1922, in: United States Department of State, Papers Relating to the Foreign Rela- tions of the United States [dále jen FRUS], 1922, Vol. 1, Washington 1938, s. 669–670.
21 From His Majesty’s Ambassador at Washington to the Governor-General, Washington, 12th February, 1923, in: ▇▇▇▇▇▇, R. M. (ed.), he Development of Dominion Status, 1900–1936, London 1965, s. 254; TNA, Colonial Office (dále jen CO) 886/10/2, 4825, Foreign Office to Colonial Office, 24th January, 1923, Encl. to Doc. No. 440, f. 303.
▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇, do jehož kompetencí otázka tichomořského rybolovu spadala.22 Ač- koli britské ministerstvo pro kolonie nemělo výhrady, protože se jednalo o lokální a zvláštní zájem Kanady, neohrožující diplomatickou jednotu impéria, Foreign O ce se rázně postavilo proti, i když připouštělo, že v této věci existuje precedens v po- době nedávno uzavřené obchodní konvence mezi Kanadou a Francií.23 Představitelé britského ministerstva zahraničí nesdíleli názor OGawy, že stačí podpis pověřeného kanadského ministra a že podpis britského velvyslance ve Washingtonu ▇▇▇▇ ▇▇▇▇- ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇ je zbytečný, protože nezastupuje Kanadu, nýbrž Spojené království. Instruovali proto ▇▇▇▇▇▇▇, aby vydal pokyn k modifikaci preambule, aby v souladu s dosavadní praxí podepsal jako první a aby ▇▇▇▇▇▇▇▇ pouze připojil podpis jménem Kanady.24
Navzdory silnému nesouhlasu pracovníků Foreign Office a washingtonského velvyslanectví, zůstal ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ neoblomný. Dne 21. února 1923 oznámil, že smlouvu podepíše ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ sám, protože se jedná o čistě kanadsko-americ- kou záležitost. V případě, že by se tak nestalo, pohrozil, že by byl nucen jmenovat plně nezávislého kanadského diplomatického zástupce ve Washingtonu.25 Když Britové obdrželi od Američanů sdělení, že ratifikační proces bude zahájen 4. března, ocitli se v časové tísni.26 Britské ministerstvo zahraničí proto zvolilo „menší zlo“. Souhlasilo s tím, že kanadský ministr stvrdí smlouvu sám jako britský zplnomocněný zástupce bez účasti tamního velvyslance ve Washingtonu.2 Dne 2. března 1923 slavnostně po- depsal ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ s americkým státním tajemníkem ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇- ▇▇▇▇▇▇ tzv. Platýzovou smlouvu.28
Krátce nato musel britský ministerský předseda čelit v Dolní sněmovně poža- davku na předložení britsko-kanadských telegramů, týkajících se smlouvy o rybolovu
OPEN ACCESS
22 TNA, CO 886/10/2, 3157, Canada: ‡e Governor-General to the Secretary of State, 17th Ja- nuary, 1923, Doc. No. 438, f. 302.
23 TNA, CO 886/10/2, 3157, Colonial Office to Foreign Office, 30th January, 1923, Doc. No. 441, f. 304.
24 TNA, CO 886/10/2, 7583, Foreign Office to Colonial Office, 10th February, 1923, Doc. No. 442, f. 304; ▇▇▇▇▇▇, P., Canada…, s. 176.
25 Otázka kanadského zastoupení ve Washingtonu se již vyřešila v roce 1920. Kanaďané zís- kali místo stálého ilena na britském velvyslanectví, s ohledem na nejasný status však k ob- sazení postu nedošlo. TNA, CO 886/10/2, 9411, Canada: ‡e Governor-General to the Se- cretary of State, 21st February, 1923, Doc. No. 447, f. 306; ▇▇▇▇▇▇, P., Whitehall and the 1923 Imperial Conference, in: ‡e Journal of Imperial and Commonwealth History, Vol. 1, No. 2, 1973, s. 225.
26 ▇▇▇▇▇, ▇. ▇., he Dominion and Diplomacy: he Canadian Contribution, Vol. 2, London 1929,
s. 138; TNA, CO 886/10/2, 10738, Canada: ‡e Governor-General to the Secretary of State, 28th February, 1923, Doc. No. 449, f. 307.
27 Srov. TNA, CO 886/10/2, 11044, Foreign Office to ▇▇▇ ▇. ▇▇▇▇▇▇ (Washington), 1st March, 1923, Doc. No. 450, f. 308; Tamtéž, Foreign Office to Sir ▇. ▇▇▇▇▇▇ (Washington), 1st March, 1923, Doc. No. 452, f. 308; Tamtéž, 12272, ▇▇▇ ▇. ▇▇▇▇▇▇ (Washington) to Foreign Office, 2nd March, 1923, Doc. No. 454, f. 309.
28 Convention between the United States of America and Great Britain, Signed at Washing- ton, 2nd March, 1923, in: FRUS, 1923, Vol. 1, s. 468–470.
OPEN ACCESS
a dotazu, jestli podpis oGawského ministra má stejnou váhu jako člena vlády Jeho Ve- ličenstva. ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇ ▇▇▇ odmítl korespondenci zveřejnit a potvrdil, že kanadský zástupce měl zplnomocnění, a proto ji směl signovat jménem krále.29 Nelehké to měl i jeho kanadský protějšek. Vůdce konzervativní opozice ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇ ho podezří- val z tajné kabinetní diplomacie, ohrožující existující vztahy mezi Kanadou a Velkou Británií. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ se hodlal bránit nařčení, a proto požádal britské minister- stvo pro kolonie o souhlas se zveřejněním korespondence, kterou vedl s kanadským generálním guvernérem. Ačkoli obdržel zamítavé stanovisko, vymluvil se na nejasné formulace a předložil poslancům příslušné telegramy.30 S příliš velkým pochopením Britů se však jednání oGawského premiéra nesetkalo.31
S odstupem času se kanadský diplomatický úspěch z března 1923 jeví jako vý- znamný impuls k dalším konstitucionálním změnám ve vztahu mezi dominii a ma- teřskou zemí, ačkoli se zprvu zdálo, že se jedná o čistě formální a interní změnu uza- vírání smluv. Opakovaně se ukázalo, že dominia se od podpisu Versaillské mírové smlouvy v praxi podobají stále více nezávislým státům, i když se z právního a kon- stitucionálního hlediska vůči Londýnu nadále nacházejí v podřízeném postavení, umožňujícím jim žádat a radit, nikoli rozhodovat.32 ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ pohlížel na ka- nadsko-americkou smlouvu o rybolovu sice jako na výhradně domácí záležitost, nic- méně se domníval, že má dalekosáhlý význam, protože uzavřením smlouvy Spojené státy americké uznaly mezinárodní postavení Kanady.33 Reagoval tím na skutečnost, že Američané neratifikovali Pakt Společnosti národů, a proto opakovaně nevnímali členství dominií v této světové organizaci jako důkaz jejich nového postavení v rámci britského impéria.34
Vyvstala tak nutnost přehodnotit politiku vůči dominiím. Britské ministerstvo zahraničí pohlíželo na okolnosti, doprovázející podpis čistě obchodní kanadsko-
29 TNA, CO 886/10/2, 11898, House of Commons: Fishery Treaty, Canada and United States, 8th March, 1923, Doc. No. 455, f. 309.
30 Podrobněji srov. Secretary [▇▇▇▇▇▇], Governor General [▇▇▇▇], to Under-Secretary of State for External Affairs [Pope], Ottawa, 17th March, 1923, in: DCER, Encl. Doc. No. 630, s. 655; Memorandum from Under-Secretary of State for External Affairs [Pope] to Prime Minis- ter [▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇] Ottawa, 20th March, 1923, in: Tamtéž, Doc. No. 631, s. 655–656; Pri- me Minister [▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇] to Governor General [▇▇▇▇], Ottawa, 21st March, 1923, in: Tamtéž, Doc. No. 633, s. 657–659.
31 K této problematice blíže viz Memorandum from Secretary [▇▇▇▇▇▇], Governor General [▇▇▇▇], to Prime Minister [▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇], Ottawa, 12th April, 1923, in: DCER, Doc. No. 635, s. 660–662; Memorandum from Under-Secretary of State for External Affairs [Pope] to Prime Minister [▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇], Ottawa, 19th April, 1923, in: Tamtéž, Doc. No. 636,
s. 662–663; Memorandum from Under-Secretary of State for External Affairs [Pope] to Prime Minister [▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇], Ottawa, 20th April, 1923, in: Tamtéž, Doc. No. 637, s. 663.
32 ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., Canada’s…, s. 73; ▇▇▇▇▇▇, P. W., he Imperial Conference, in: North Ame- rican Review, Vol. 213, 1921, s. 730.
33 ▇▇▇▇▇, C. D., Canada’s Treaty Making Power, in: Michigan Law Review, Vol. 24, No. 3, 1926, s. 255.
34 ▇▇▇▇▇▇, A. L., he Treaty Making Power of Canada, in: Foreign Affairs: An American Quar- terly Review, Vol. 2, No. 1/4, 1923–1924, s. 15.
-americké smlouvy, jako na významnou hrozbu pro společnou imperiální diplo- macii, protože ▇▇▇▇▇▇▇▇ v jednu chvíli disponoval geograficky neomezenou plnou mocí, zastupující nejen autonomní části britského impéria, ale i samotnou metro- poli. Otevřela se tak možnost, aby si dominia zahraničněpolitické záležitosti řešila sama a vymanila se z role „spícího“ partnera Foreign O ce. Pokud si kanadský ge- nerální guvernér, polní maršál ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇, první baron ▇▇▇▇ z Vimy, a britské ministerstvo pro kolonie raději přáli na incident zapomenout,
„porážku“ či pouhý ústup ze zažitých vztahů rozhodně nehodlalo dopustit britské ministerstvo zahraničí.35 Tento postup korespondoval s kontinuální snahou brit- ského ministra zahraničí ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇, prvního markýze Curzona z Kedlestonu, získat zpět plnou kontrolu nad prováděním zahraniční politiky, která se v dobách ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ více rozhodovala v nejužším kruhu premiéra než ve Foreign O ce.36
Idea Britů, že by se ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ Američanům za diplomatickou zmatečnost a neobratnost, doprovázející finalizaci a následný podpis tzv. Platýzové smlouvy, či lordu ▇▇▇▇▇▇▇ za uveřejněnou korespondenci nějak v náznaku oficiálně omluvil, ne- byla reálná. Kanadský premiér „přešel do protiútoku“ a vznesl požadavek, aby se na nadcházející imperiální konferenci dořešila problematika zveřejňování komunikace mezi dominii a mateřskou zemí.3 Souběžně probíhal ratifikační proces smluv v ostat- ních zámořských parlamentech, v nichž se dominiální politikové v hodnocení vý- znamu smluvního ujednání názorově rozcházeli.38
V průběhu letních měsíců roku 1923 probíhaly ve Whitehallu diskuse, které po- tvrdily, že Foreign O ce a Colonial O ce mají odlišný náhled na řešení otázky, jestli mohou dominia dojednat smluvní uspořádání „technicky“ bez britské přítomnosti. Představitelé britského ministerstva zahraničí připustili, že se na dominia „již něko- lik let pohlíží jako na členy komunity svobodných národů“, a proto dospěli k závěru, že bude nejlepší celý proces uzavírání smluvních závazků podrobit zevrubné diskusi a vyjasnit na setkání dominiálních a britských státníků. V srpnu 1923 proto v inter- ním memorandu navrhli, aby si každá zámořská autonomní vláda mohla vyjednat vlastní bilaterální smlouvy s cizími státy a podepsat je bez britské kontrasignace za podmínky, že za případné výhody i závazky z ní plynoucí by neslo odpovědnost příslušné dominium.39
OPEN ACCESS
35 Srov. TNA, CO 886/10/2, 15576, House of Commons: Fishery Treaty, Canada and United States, 28th March, 1923, Encl. in Doc. No. 458, f. 311; ▇▇▇▇▇▇, A. L., ‡e Treaty Making…, s. 20; ▇▇▇▇▇▇, P., Canada…, s. 178–179; WRONG, G. M., c. d., s. 14.
36 Podrobněji ▇▇▇▇▇▇▇, G. H., ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇, ▇▇▇▇▇▇ and the Control of the British Foreign Poli- cy 1919–22, in: ‡e Australian Journal of Politics and History, Vol. 45, No. 4, 1999, s. 467–482; ▇▇▇▇▇▇, E., he Foreign OĄce and Foreign Policy, 1919–1926, London 1994, s. 60–88.
37 ▇▇▇▇▇▇, P., Canada…, s. 179; TÝŽ, Whitehall…, s. 226.
38 ▇▇▇▇▇, ▇. ▇., c. d., s. 253; ▇▇▇▇▇, A. G., c. d., s. 144–145; TNA, CO 886/10/5, D. 58204, ‡e
Secretary of State to the Governors-General and Governor, 29th November, 1922, [Doc.] No. 135, ff. 102–103 [590].
39 TNA, CAB 32/8, E (“B” Series) 3, Imperial Conference, 1923: Treaty-Signing Powers of the Dominions: Memorandum by the Foreign Office, 24th August, 1923, ff. [6–7].
OPEN ACCESS
Pracovníci britského ministerstva pro kolonie oproti tomu překvapivě zaujali tak- řka opačný postoj. V interním memorandu ze září 1923 vyjádřili názor, že kontroverze vznikají pouze u multilaterálních smluv, které si dominia sama nevyjednala a jež zpravidla signují jejich jménem britští vyjednavači. Dospěli proto k závěru, že není potřeba radikálně měnit systém uzavírání smluv, pokud se bude striktně dodržovat zásada, že se vše s dominii musí náležitě zkonzultovat a že následně dojde k pod- pisu dominiálních i britských zástupců. Colonial O ce přesto nepřímo připustilo, že se jednotná podoba těchto konvencí bude z diplomatického a právního úhlu pohledu obtížně dodržovat.40
Od 1. října do 8. listopadu 1923 se konala v britské metropoli imperiální konfe- rence, jejíž agenda přispěla nemalou měrou k rozšíření dominiální autonomie v oblasti zahraničních záležitostí.41 Nezanedbatelně ovlivnila vztahy mezi dominii a mateřskou zemí, protože otevřela cestu k akceptování oddělené dominiální zodpo- vědnosti nad zahraničními vztahy.42 V důsledku tehdy nedokončeného ratifikačního procesu mírového ujednání s Tureckem z Lausanne a britsko-kanadských neshod, týkajících se americko-kanadské smlouvy o rybolovu, konferující diskutovali o za- hraničních vztazích a problematice spojené s vyjednáváním, podepisováním a rati- fikováním konvencí.43
▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ dorazil do Londýna se základní vizí, že by dominia měla mít právo provádět vlastní zahraniční politiku, aby se vyhnul nežádoucím společným zá- vazkům. Současně se domníval, že diplomatická nezávislost se nejlépe prokáže tím, že dominia získají možnost uzavírat smlouvy s cizími státy samostatně.44 Argumen- tačně se opíral se o text přednášky „Kanada a kontrola zahraniční politiky“ (Canada and the Control of Foreign Policy), kterou na počátku roku 1923 přednesl jeho naciona- listicky zaměřený poradce pro vnější vztahy profesor ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇, jenž ideu samo- statné politiky vůči cizím zemím podmiňoval tím, že by zvolené kroky nesměly ne- gativně ovlivnit jiné části impéria. Kladl proto důraz na fakt, že by se mezi dominii a mateřskou zemí musely konat pravidelné konzultace, aby se zabránilo rozdílným postojům v otázkách, v nichž se zájmy účastníků překrývaly či dokonce rozcházely. Skelton dlouhodobě negativně nahlížel na společnou imperiální zahraniční politiku, neboť ji považoval pro dominia za nevýhodnou, protože zahrnovala mnoho závazků s minimální možností je ovlivnit.45
Dne 5. října 1923 se konalo mezi londýnskými a zámořskými představiteli třetí setkání, na němž britský ministr zahraničí ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ zastával názor, že navenek
40 TNA, CAB 32/8, E (“B” Series) 5, Imperial Conference, 1923: Treaty-Signing Powers of the Dominions: Memorandum by the Colonial Office, 11th September, 1923, ff. [1]–9 [9–13].
41 ▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. (ed.) c. d., Vol. 3, s. 8–11; ▇▇▇▇▇▇, P., Whitehall…, s. 224.
42 ▇▇▇▇▇▇, A. L., he Imperial Conference, in: Foreign Affairs: An American Quarterly Review, Vol. 5, No. 1/4, 1926/1927, s. 382–383.
43 Cmd. 1987, Imperial Conference, 1923: Summary of Proceedings, London 1923, s. 10–15.
44 ▇▇▇▇▇▇, P., Whitehall…, s. 225.
45 ▇▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., Survey of British Commonwealth AAairs: Problems of Nationality 1918–1936, Vol. 1, London 1937, s. 304; ▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., Canada and the Age of Confiict: A History of Canadi- an External Policies: 1921–1948: he ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ Era, Vol. 2, Toronto 1981, s. 66–67.
ji provádí britský ministr zahraničí, neboť Britové zastupují celé impérium.46 O tři dny později zareagoval na Curzonovo prohlášení ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇. Připomněl pasáž z projevu z prosince 1921, kdy britský premiér ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ řekl, že „se pozice dominií v zahraničních věcech za poslední čtyři roky kompletně proměnila“4 a že
„dominia získala stejná práva kontrolovat imperiální zahraniční politiku, provádě- nou prostřednictvím Foreign O ce, jako Velká Británie […] a tím, že pro ni vznikla výhoda, protože společná kontrola znamená i společnou zodpovědnost“.
Kanadský premiér celkově prezentoval nacionalistické postoje, a proto upřed- nostňoval plnou autonomii dominií. Zastával tudíž názor, že samosprávné zámoř- ské celky mají právo řešit domácí a geograficky blízké zahraniční záležitosti, které se jich bezprostředně týkají, i kdyby se jednalo o součást vytyčené imperiální po- litiky, a že dominiální parlamenty mají mít v těchto věcech rozhodující pravomoc. Soudil, že „pokud by nebylo možné či žádoucí, aby si Velká Británie nebo ostatní dominia mohly kontrolovat zahraniční záležitosti, které nejsou cílem jejich pri- márního zájmu, bylo by stejně nemožné a nepatřičné, aby si dominia nárokovala právo řešit zahraniční otázky, jež by se primárně týkaly Velké Británie“. Kompli- kace tkvěla v tom, že britští představitelé prováděli politiku s ideou, že se jedná o politickou linii impéria. ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ spatřoval jisté obtíže i v problematice konzultací, protože se domníval, že s ohledem na geografickou rozlehlost impéria
„lze skutečně konzultovat jen věci společného zájmu, nikoli dílčí, okrajové či jiné specifické záležitosti“.48
Účastníci konference schválili rovněž závazný postup při sjednávání, signování a ratifikování mezinárodních smluv, které podepsali zplnomocnění zástupci a jež podléhaly finálnímu schválení. Dominiální představitelé mohli vyjednávat konvence, nesměli však opomenout možné dopady na jiné autonomní vlády či na impérium jako celek. Před zahájením rozhovorů o konvencích se měli ujistit, že ostatní dominia ne- mají zájem být o průběhu informována, aby se mohla rozhodnout, jestli se zúčastní jednání, či nikoli. V případě vyjednávání smluvního uspořádání na mezinárodních konferencích prostřednictvím delegace britského impéria měli všichni zúčastnění dostávat informace průběžně. Bilaterální dohody, z nichž vyplývaly závazky jen pro jedno dominium, mohl podepsat i tamní zplnomocněný vyjednavač. Ve chvíli, kdy smluvní ujednání zavazovalo více dominií, je měl signovat odpovídající počet de- legátů ze zainteresovaných zámořských autonomních celků. Ratifikační proces měl probíhat nadále stejně.49
OPEN ACCESS
46 ▇▇▇▇▇▇, ▇. ▇., ▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇: A Political Biography: 1874–1923, Vol. 1, Lon- don 1958, s. 458.
47 ▇▇▇▇▇, ▇. ▇., he Problems of Canada, in: ▇▇▇▇▇, C. J. B. — ▇▇▇▇▇▇, T. A. — ▇▇▇▇▇, ▇. ▇. ▇▇ al., Great Britain and the Dominions, Chicago 1928, s. 211; ▇▇▇▇, H. D., c. d., s. 519–520.
48 TNA, CAB 32/9, Imperial Conference, 1923: Stenographic Notes of the Fourth Meeting, ▇▇▇▇▇▇▇ Street, 8th October, 1923, ff. 14–15 [48]; ▇▇▇▇▇▇, P., Canada…, s. 193.
49 TNA, CAB 32/22, E (T. C), Imperial Conference 1923: Committee on the Position of the Do- minions and India in Relation to the Signature of Treaties and the Question of Territori- al Waters: Conclusions of a Meeting of the above Committee, Foreign Office, 16th October, 1923, ff. i–iii.
OPEN ACCESS
Přijatá rezoluce o uzavírání smluv, formálně uznávající různé precedenty z mi- nulých let, umožnila dořešit jeden z problematických bodů provádění imperiální zahraniční politiky a přispěla k tomu, že dominia byla zčásti uznána za samostatné státy, jejichž zahraniční politika je prováděna mateřskou zemí a jež mají společné zá- vazky vůči Koruně.50 Britové definitivně upustili od kontroly nad uzavíráním smluv, jež dlouhodobě narážela na aspirace a konstitucionální postoje dominií, která získala právo vyjednat a signovat smlouvy samostatně.51
ABSTRAKT
CESTA K NEZÁVISLOSTI? BRITSKO-KANADSKÉ VZTAHY
A DŮSLEDKY UZAVŘENÍ AMERICKO-KANADSKÉ PLATÝZOVÉ SMLOUVY Z ROKU 1925
Příspěvek je založen na analýze britsko-kanadských vztahů v souvislosti s uzavřením americko-ka- nadské Platýzové smlouvy z roku 1923 se zvláštním zřetelem ke konstitucionálním vztahům mezi mateřskou zemí a dominii, jež tvořily vedle imperiální zahraniční a hospodářské politiky jednu z nejvýznamnějších a nejzajímavějších kapitol britských imperiálních dějin ve dvacátých letech
20. století. Po skončení první světové války zastávali někteří zámořští představitelé názor, že domi- nia jsou rovnoprávné země s Británií, že se již nenachází v subsidiárním postavení a že je pojí spo- lečné závazky vůči Koruně a členství v britském impériu. Okolnosti a diskuse, které doprovázely vy- jednávání a uzavření tzv. Platýzové smlouvy mezi Spojenými státy americkými a dominiem Kanada se nemalou měrou odrazily v potřebě jasněji vymezit konstitucionální postavení dominií a proble- matiku sjednávání, signování a ratifikování mezinárodních smluv.
KLÍČOVÁ SLOVA
Britsko-kanadské vztahy; Platýzová smlouva; britské impérium; Commonwealth; Velká Británie; dominia; konstitucionální vztahy; zahraniční politika
ABSTRACT
THE ROAD TO INDEPENDENCE? THE BRITISH-CANADIAN RELATIONS
AND CONSEQUENCES OF THE CONCLUSION OF THE AMERICAN-CANADIAN HALIBUT TREATY OF 1925
The contribution is focused on the analysis of the British-Canadian relations in connexion with the Conclusion of the American-Canadian Halibut Treaty of 1923 with special regard to the consti- tutional relations between the mother country and its Dominions, which along with foreign and economic policy formed one of the most significant and interesting chapters in British imperial his- tory in the 1920s. Afler the First World War, some overseas representatives maintained a position that the Dominions were now equal countries with Britain and, on top of that, that they were no lon- ger in a subsidiary position and were united by common obligations towards the Crown and their membership in the British Empire. The circumstances and discussions that accompanied the nego-
50 A9erthoughts on the Imperial Conference, in: ‡e Round Table: ‡e Commonwealth Journal of International Affairs, Vol. 14, No. 54, 1924, s. 228–229; ▇▇▇▇▇▇, M., Imperial Sunset: Dream of Commonwealth, Vol. 2, London 1989, s. 85.
51 ▇▇▇▇▇, ▇. ▇., c. d., s. 171–174; Royal Institute of International Affairs, he British Empire: A Report on Its Structure and Problems, London 1939, s. 217.
tiation and conclusion of the Halibut Treaty between the United States of America and the Domin- ion of Canada all were reflected to a large extent in a clearer definition of the constitutional status of the Dominions and the problems of negotiation, conclusion and ratification of international treaties.
KEY WORDS
British-Canadian relations; Halibut Treaty; British Empire; Commonwealth; Great Britain; Domini- ons; constitutional relations; foreign policy
▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇
Institute of World History, Faculty of Arts, ▇▇▇▇▇▇▇ University ▇▇▇▇▇▇▇▇.▇▇▇▇▇▇▇@▇▇.▇▇▇▇.▇▇